Koňské putování s divadlem Ty-já-tr

Konečně jsem se dostal k tomu, abych zpracoval pár fotografií které jsem narychlo udělal mobilem během putování dětského divadla Ty-já-tr, které po vzoru svých dávných předchůdců kočovalo s koňskými povozy pořádalo představení v jednotlivých vesnicích po cestě dle předem dohodnutého plánu. Toto putování má již letitou tradici. Pořádá se v létě a výtěžek se pak věnuje na nějakou charitativní činnost.

Já jsem se k tomu dostal tentokrát úplně náhodou. O dovolené jsem se stavoval za “hospodářem” u koní a akorát se balilo a zapřahalo na cestu. Navíc některé lidi od Tyjátru znám, takže jsem se druhý den cestou do Práglu stavil na Mělníku kde putování začínalo no a slovo dalo slovo a to bylo hned: “a stav se, a přijeď ještě”, radost ze shledání se známými lidičkami veliká, tak jsem hned druhý den jel z Prahy do Želíz, kde se zrovna ten den hrálo – a již jsem s divadlem zůstal. Zůstala mi role panského kočího, nebo spíš typicky “pomocníčka”, kdy jsem vozil autem bagáž a pomáhal s koňma.  Tu něco podat, tu koně podržet, po představení se vozily dětička, takže vodit koně atd.

Povedlo se mi udělat aspoň pár fotek na mobilu, pokud seženu nějaké další, tak se pokusím doplnit, fotky ze samotného divadla a představení již někdo zveřejnil zde.

Putování se povedlo (aspoň podle mě). Dopoledne se vše sbalilo, bagáž šla do dvou aut, kuchyň a divadelní věci na vozy a vyrazilo se. Děcka pěšmo za vozem. Já jakožto řidič jsem se kousal nudou , protože co jsem autem odjel za pár minut, tak koním trvalo nejméně hodinu, navíc jsem čekal občas po trase, když jsem usoudil, že by bylo dobré pomoci se zastavením provozu, kde se muselo přes nějaký rušný tah. Vozím si v autě i oranžový maják kvůli takovýmto akcím, takže jsem schopen v případě potřeby dát auto kam je třeba, i napříč vozovkou, a náležitě označit.  Jediná větší komplikace byla, když okulhal kůň. Jeden den ještě musela chudinka s vozem, než se sehnalo autem s vozíkem na koně a mohlo se koně vyměnit. Zůstat stát na cestě s vozem s koňmi dost dobře nešlo. Tak se aspoň odlehčilo vozu, vše šlo pryč. Další patálie byla na kopci s velkým klesáním. Okutým koním to klouzalo, takže se nakonec přistoupilo k tomu, že jsem ten vůz ze zadu brzdil na laně autem a pomaloučku se pouštělo z kopce.  Vše se zvládlo úspěšně a koně na konci týdne v naprostém pořádku dorazily domů.

Při takovémto putování se pozná inteligence řidičů. Jelo se povětšinou po cestách třetí třídy, tak bych předpokládal, že tam se nespěchá, že tudy pojede maximálně houbař, nebo výletník, ne – přesto muselo pár řidičů za každou cenu předjet oba vozy i skupinku dětí, i kdyby to bylo v nejprudší zatáčce. Jednoho takového ichtyla ve stříbrné Oktávce jsem viděl, děti šli mezi vozy aby do nich nikdo ze zadu nenalítnul. Tenhle blb se nacpal do protisměru a aby se čelně nesrazil s protijedoucím autem, tak to musel nacpat mezi ty vozy a rozehnat děti jak koroptve. Nechápal jsem. Trambus od cestářů mohl jet skoro krokem na brzdách z kopce, když jsem mu řekl, že někde potká vozy s koňma, tenhle blb v Ochcávce který ty vozy viděl určitě musel hrozně spěchat, že nemohl počkat až za zatáčku. V takových situacích mě až jímá beznaděj, protože už fakt nevím co více bych ještě mohl dělat pro bezpečnost lidí  a koní okolo toho divadla. Dokonce jsem v serpentinách čekal a popojížděl za povozy s majákem na střeše abych před zatáčkou přibrzdil auta, ale je to marný, je to marný – je to marný.

Počasí se též vydařilo až na samotný závěr, kdy se muselo přesouvat poslední vystoupení do budovy. Což je škoda, protože “stážuje” i povoz a na začátku a na konci se objeví i koně. Dokonce pekelní psi mají svojí roli. Celkově se mi a akce líbila. Mám rád když se něco děje. Co mě hodně překvapilo, tak představení sklízelo poměrně úspěch. Což je dobře. Mě to nic moc neříká, ale lidem se líbilo. Tak příští rok možná zas…

edit 25.srpen 2009: Našel jsem na netu fotky divadla z country salonu “Bobra” v Bosyni. Cox