Kontraktor – soukromý bezpečák, policista, nebo žoldák?

BlackWater (zdroj blog)

Kontraktoři. Fenomén dnešní doby. Kdo jsou? „Standartní“ bezpečnostní agentury, nebo žoldáci? Nenávidět je, nebo podporovat? Jaká je jejich úloha v dnešní společnosti? Jakmile se zavede řeč na Irák a soukromé agentury které v nich působí vždy to vzedme vlnu emocí. Spousta papíru již byla popsána na toto téma a stále není shoda. Proto mne napadlo zkusit si rozebrat jednotlivá fakta.

Jsou lidé, kteří považují kontraktory za žoldáky. Neboli nájemnou soukromou armádu. Žoldnéřství pokud vím odporuje konvencím OSN. Mají tito lidé pravdu, když je srovnávají se žoldáky? Ano, dle mého, mají pravdu. Já, jako řada jiných – hlavně majitelé zmíněných firem – považuji kontraktory a jejich činnost spíše za bezpečnostní agentury známých i u nás, více se podobajících činnosti soukromých bezpečnostních složek třeba v Izraeli (kde lze vidět jejich členy i se samopaly hlídkující před vstupem na diskotéky, jako třeba během intifády). Je takovýto náhled správný? Ano, dle mého, tento náhled je správný.

Jak to tedy je? Neodporují si ty názory? Abychom si mohli ujasnit stanovisko je třeba si asi utřídit fakta. Podívat se na to proč je taková poptávka po jejich službách a co mohou nabídnout.

Jedním z hlavních důvodů pro jejich vznik je prý „privatizace války“ exprezidentem Bushem. Ano, tento trend je v USA zřejmý. A je to pravda. Ale samotný boom je podle mne dán i tím, že armáda i irácká policie naprosto selhávají v jejich primární úloze – zajištění bezpečnosti. Irácká policie a okupační vojska USA nedokáží zajistit bezpečnost ani iráčanům ani zahraničním firmám a jejich pracovníkům. V okamžiku kdy selhává stát v základních úlohách mohou zahraniční firmy buď odejít – anebo zajistit si ochranu vlastními prostředky. Toto by dříve či později nastalo stejně, ale to že americká administrativa skutečně podporovala vznik a činnost v Iráku a největší zakázky pochází od ní zapříčinili, zároveň se skoro naprostou beztrestností, rozmach největších firem v tomto oboru. Jejich napojení na státní penězovody a nejasné zdroje financování s podezřením na kontakty a případnou spolupráci s CIA je tvoří velmi nedůvěryhodnými v očích veřejnosti.

To že v Iráku (a i jinde ve světě, jako např. hlavně v Afghánistánu) působí soukromé bezpečnostní agentury mne neznepokojuje. Považuji to za naprosto legitimní a nutné. Proč? Protože každý má právo na ochranu svého života, zdraví či majetku. A pokud stát selže v této základní úloze, nemá právo a nesmí mi bránit pokud v takovém případě převezmu zodpovědnost za svoji ochranu do svých rukou. Je to zákon nabídky a poptávky. Čím více se cítím reálně ohrožen s tím, že stát není schopen adekvátně situaci řešit, tím více si budu muset zajišťovat bezpečnost svými prostředky. Pokud chce státní správa zabránit tomuto trendu, musí toto zajistit sama natolik, aby pro mne bylo nevýhodné suplovat zbytečně tuto službu zajišťovanou státem.

Co mne ovšem znepokojuje je to, že největší zakázky pochází od státu a propojení největších agentur se státní správou. Je velmi podivné, když jednu z největších zakázek získá firma Aegis jež je následovníkem společnosti Executive Outcomes což byla společnost zaměstnávající žoldáky a zapletená do státního převratu v Sierra Leone. Někteří její tehdejší vlastníci jsou ve vězení v Africe za přípravu státního převratu. Aegis se sice od těchto aktivit distancuje, nicméně spojení přes její vedení tam je. Což zároveň s neprůhledností činnosti těchto agentur a jejich snadnému využití pro nelegální operace v režii tajných služeb ještě více zatemňuje celý tento „průmysl“. Ono stačí se jenom podívat na příklad Afghánistánu, kdy nemusí jít přímo o akce tajné služby, ale ve státě kde vládne prakticky bezvládí se po vyhlášení honu na bin Ládina začali objevovat jednotivci i skupiny civilů lačnících po odměně za likvidaci špiček alKajdy. V takovém chaosu je velice těžké kontrolovat různé skupiny ozbrojenců a pátrat po skutečných cílech jejich činnosti. Tam lze odpor veřejnosti k narůstání činnosti soukromých agentur chápat.

Potřebujeme tudíž tyto agentury?

Já si myslím, že ano. V různých rizikových místech světa kde selže stát ve své roli ochránce si musí jednotlivci a firmy zajistit bezpečnost sami. Funguje to obecně všude. Co je ovšem nesmírně důležité je, že je třeba tomu dát právní rámec. Zatímco státní složky jsou pod drobnohledem veřejnosti a mají své kontrolní mechanismy, tak není možné zároveň s předáním činnosti civilním společnostem se vzdát i zodpovědnosti za jejich činnost. Tato chyba se dodnes negativně projevuje v Iráku, kdy se prakticky neřeší incidenty vzniklé při činnosti kontraktorů. Odpor vůči nim narůstá a obávám se, kdy přeroste k lynchem podporovaném samotnou Iráckou vládou. Z počátku bylo možné nastavit pravidla hry tak, aby byla možná kontrola a zajištění důkazů v případě incidentů. Dnes to již možné dost dobře není. Zvlášť z toho titulu, že z důvodu zajištění bezpečnosti kontraktorů a jejich chráněných osob není možné zůstat na místě incidentu a čekat na příjezd policie. Navíc v situaci kdy i samotná policie není záruka bezpečí a může se jednat o léčku teroristů. Jsou známy případy falešných policejních hlídek.

Pro lepší pochopení role soukromých agentur je možná dobré najít nějaké srovnání s něčím co známe osobně. Proto příklad: myslím si, že situaci v Iráku lze (byť hodně vzdáleně) přirovnat k situaci na našich fotbalových stadionech. Stát se vzdal ochrany diváků na stadionech, prakticky bez náhrady. Donutil tím majitele stadionů vzít doslova „spravedlnost do svých rukou“ a zajistit si bezpečnost svými prostředky. Že srovnání pokulhává? Ale ne, v principu se totiž jedná o totéž. Bezpečnost najednou zajišťují ze svých prostředků majitelé stadionů, kdy v rámci outsourcingu toto externě zajišťují bezpečnostní agentury, které na tuto roli nebyli připraveni. Tváří tvář eskalaci násilí budou muset přitvrdit, dovybavit své zaměstnance štíty, údernými prostředky, možná vodními děly. Co nastane až grupa lidí v kuklách, helmách a se štíty zaútočí na skupinu agresivních fanoušků a s pomocí slzného plynu, pyrotechnických rozbušek a vystřelovaných gumových projektilů? Něco co jsme viděli zatím jen u policie. Je to ta samá paralela. Policie je represivní složka. Má pravomoci omezit jiné osoby v jejich právech. Toto může vykonat v odůvodněných případech i preventivně (jako právě v případě masových akcí, kdy zamezí k přístupu určitým osobám, či skupinám osob) v rámci zajištění práv většiny. K tomu aby nedocházelo k zneužití těchto pravomocí slouží inspekce MV. Navíc je jako státní složka v hledáčku medií i veřejnosti. Nyní dochází k bezprecedentnímu předání těchto pravomocí soukromým složkám bez jakékoliv právní úpravy tohoto postupu. Jak naložit v případě, že soukromá agentura zakročí proti skupině obyvatel a dokonce někoho zadrží? Nebo co v případě kdy dojde ke zranění fanouška? Kdo bude volán k zodpovědnosti? Tento stav naprosto přesně vystihuje i bezprávní stav v Iráku, Afghánistánu a bude aktuální všude tam kde dojde k předání „rozšířených“ pravomocí od státu k soukromým institucím. Naprosto přesně to vystihují slova H.Vurba na jeho blogu, kdy píše o kontraktorech: Dnešní hráči na tomto poli tedy nejsou ve své podstatě ničím novým. Jejich vliv bezesporu poroste protože trh si jejich služby žádá. Jde jen o to, jaké mantinely jejich činnosti postavíme. ( Privatizace války – blog).

Pokud pochopíme principy na kterých to vše funguje a nastavíme vhodné mantinely, není důvod proč by tyto firmy neměly fungovat. Ale jedná se hlavně o ty mantinely. Paradoxně ty nejvíc kritizované firmy jsou dle mého, nejmíň nebezpečné. Jako podstatně nebezpečnější vidím chaos, díky kterému se po Iráku prohání spousta naprosto neznámých společností, které bez jakékoliv registrace působí v tom samém oboru jako již renomované firmy (BlackWater, DynaCorp atd.). Jejich činy jso prakticky nevysledovatelné a do budoucna by to mohlo být veliké bezpečnostní riziko. Ona totiž moc (nebo i jen pocit moci) korumpuje. Ne každý kdo okusí nadvládu nad jiným díky své zbrani je schopen zůstat morálně silný. A v situaci kdy je stále silná poptávka po těchto službách zároveň s tlakem na snižování nákladů, musí logicky dříve či později dojít ke snížení kvality kontraktorů. Kolik společností dává již v současné době přednost různým „noname“ agenturám jen proto, že jsou levnější?

Jako paralelu si vemte naše agentury. Čeho se děsím je, že dostanou do ruky skutečnou moc represivních složek. Zatímco k PČR je přeci jenom nějaký selektivní výběr, kde jsou podmínkou i psychotesty, tak u našich agentur si o „kvalitě“ spousty jejich členů iluze nedělám. Dát nějakému takovému strýci do ruky zbraň a vystavit jej tlaku a strachu ze selhání smrdí průserem.

Zatímco u renomovaných agentur jsou v drtivé většině najímáni skuteční profesionálové a prochází intezivní přípravou, nové společnosti v rámci prosazení se na trhu s velkou pravděpodobností tak přísní nebudou.

Budoucnost – paravojenské jednotky

Jiný problém je se zvyšující se militarizací těchto institucí. Zatímco dnes lze ještě jakž takž vysledovat rozdíl mezi kontraktorem a žoldákem, i když je to leckdy velmi těžké vzhledem k tomu, že některé firmy se pohybují v „šedé“ ekonomice a o jejich skutečných úkolech vzhledem k těsné spolupráci s CIA lze jenom spekulovat, tak pokud dojde k rozšiřování portfolia služeb k poskytování paravojenských jednotek, bude rozdíl úplně vymazán. Některé firmy, jako třeba již zmíněná firma Blackwater propagují vznik paravojenských jednotek. Zašťiťují se sice humánními cíly, jako třeba pronájem těchto jednotek pro činnost OSN, ochranu Červeného kříže atd. Ale pokud dojde k prolomení poslední hranice mezi kontraktorem a žoldákem, dostane tím celý tento specifický trh těžkou ránu. Zatím v drtivé většině pracují agentury na způsob bezpečnostních agentur jak je známe i my, jen v extremním prostředí, které vyžaduje extremní postupy i celkový přístup. Aby mohly působit v rizikových zónách musí mít důvěru vlád zemí kde by mělo být jejich působiště. Jedině tak zahraniční společnost která by chtěla budovat nějaké zařízení kdekoliv v rizikových zónách a měla důvod se obávat o vlastní bezpečnost, prosadí u vlády dotčené země „import“ externí bezpečnostní agentury a bude si moci zajistit bezpečnost z vlastních prostředků. Pokud ovšem společnost a najmutá agentura bude pocházet ze země kde tyto agentury fungují i jako paravojenské (žoldácké) jednotky, bude mít asi vláda cílové země oprávněné podezření, že by se mohlo jednat o přípravu na státní převrat, tak jak se jej žoldácké jednotky třeba v afrických zemích (i s podporou zahraničních společností, které to financovaly) již v minulosti zúčastnily.

Na téma kontraktorů jsem před časem psal krátkou noticku v souvislosti s využíváním letecké techniky agenturami v článku letectvo ve službách kontraktorů .

odkazy:

Soukromá policie ve službách státu – Policista.cz

Privatizace války – blog H.Vurbs

Blackwater roste… – H.Vurbs

Blackwater Worldwide – Wiki (engl.)

Robert Young Pelton: Jsem jen svědek – autor knihy o kontraktorech.